LoV.

LoV.

..avatár..
Obsah a organizaci Webů: pro Astro esoterickou společnost a Zdravý styl, zpracovává LoV. za spolupráce s dalšími lidmi. Kontakty přes formuláře zde i jinde jsou snadno dostupné, jako Vzkazníčky, emaily, telefon. Podrobný Profil je k přečtení na několika webech - bylo by to jen opakování. Také nás najdete na Facebook-u. I tam jsou velmi podrobné informace a také nabídky naši činností včetně cen.
Vítejte na ABESUZ a nechť naleznete to _svoje_. Přeji Vám za Astro esoterickou společnost a Zdravý styl Hezký každý den!
Platí ..
Zadejte:  místo narození
               datum a čas narození
               uveďte zda jste muž nebo žena
Odeslat na: astroesotericka@seznam.cz
                Lorencová Věra
Sdílením umožníte, aby se o Webu dozvědělo více lidí. Je tu mnoho různých užitečných i zábavných informací, které je mohou zajímat a pomoct jim. Děkuji za sdílení, LoV.

Hlavní stránka pro Weby:
Astro esoterická společnost a Zdravý styl

Breuss Rudolf

Breuss Rudolf

Breuss Rudolf a rakovina
Nikdy se nevzdávejte, vždy něco zkuste, může být jedině lépe, za této situace .. nepropadejte pesimismu, vždyť i ostatní odejdou jednou a možná i dřív, než vy .. ! /to říkám já na základě zkušenosti ze života,  které šly kolem mně, nikoliv R. B./
Další pozitivní člověk, který vám chce říct, jak na to. Jak zcela prosté a jednoduché je dosáhnout zase zpět své  zdraví.
Ruský vědec

Ruský vědec

Ruský lékař a vědec Ivan Pavlovič Neumyvakin
Ruský profesor: Cukrovka a rakovina jsou vymyšlené nemoci. Všechno je ve stravě. Peroxid vodíku – všelék? Věřit pohádkám, nebo zůstat v pasti
Autor článku: Erika Magdaléna Peprná • 08. 11. 2015 v 08:27
Cukrovka a rakovina jsou vymyšlené nemoci, parkinsonismus neexistuje, pokud máte zdravá střeva, k čemuž napomáhá gymnastika. Chůze zase zabraňuje zvýšenému krevnímu tlaku, kategoricky tvrdí ruský vědec Ivan Pavlovič Neumyvakin, slavný ruský lékař, který „léčí i kosmonauty“, jak o něm před časem psalo pár českých alternativních médií. 

Ivan Pavlovič Neumyvakin
Dočkal se – jak jinak – mírného opovržení ze strany lékařského „mainstreamu“. Přesto, či právě proto, stojí páně profesorovy názory za zkoumání. Nejen proto, že má deset titulů za jménem, ale právě pro tu jeho jednoznačnost.
Příliš kategorická prohlášení? Další „bláznivý doktor“? Ale kdež… Jen lékař, který otevřel oči. Své závěry podává specificky ruským způsobem. Hlásá však jen svoji verzi starých pravd: za zdraví či nemoc svého organismu je odpovědný v první řadě každý z nás. Polovinou zdraví je pohyb a tou druhou zdravá střeva. Diagnózy, kterými jsme zvyklí se „obléci“, ve skutečnosti nic neznamenají: důležitý není v prvé řadě symptom, ale celkový stav organismu po stránce energetické a „funkční“. Ve zdravém těle, obdařeném zdravou psychikou, opravdu žádná rakovina nevybují.
Jde o pravdy sice staré – ale nikoli banální. Na jejich popírání stojí farmaceutický moloch, jemuž většina kolegů pana doktora zaprodala duši. Často, aniž o tom vědí. Proto je důležité, abychom si je připomínali neustále – především my, protože západní lékaři s dokonale vymytými mozkovými závity to (s čestnými výjimkami) obvykle udělat neumějí.
Byznys kolem „chronických“ a „neléčitelných“ chorob je tak stále obrovský a čím dál větší – a jeho tíha, tíha „nezměnitelné“ diagnózy, často dolehne i na pacienty, kteří by jinak měli dobrou šanci se vyléčit. Vydatně mu napomáhá i fakt, že jak farmacie, tak potravinářský a chemický průmysl nás vhánějí stále hlouběji do chřtánu „doby jedové“.
To je patrně nejdůležitější zpráva z rozhovoru níže. Dost možná důležitější, než zprávy pana doktora o tom, že léčí celkovou toxicitu organismu peroxidem vodíku – i když i ony jsou zajímavé.
Právě proto, že by o nich běžný západní lékař prohlásil, že jde o pohádky pro děti. Jenže to je právě ono.
Pokud se nevrátíme do stavu mysli, kdy jsme ochotni prověřit cokoli, co na základě zkušenosti evidentně funguje (ačkoli dosud třeba netušíme, proč), zůstaneme v pasti. Ostatně – netýká se jen zdraví.
Pane profesore, vy hlásáte nový druh medicíny.
Zabývám se pouze osvětou osobní odpovědnosti každého člověka za své zdraví. Studuji zákonitosti fyziologie, na základě kterých funguje lidský organismus. Dnešní medicína neaplikuje a nebere v úvahu tyto zákonitosti, i když bez jejich znalosti a s ohledem na ně nemůže být vyléčena žádná nemoc. V dnešní době se dává přednost tomu platit velké peníze za drahé léky a moderní aparaturu.
V Bulharsku se více než dvacet let vedou spory ohledně alternativní medicíny.
Ano, v televizi nám říkají, že není možné, aby se člověk vyléčil z Parkinsona, přestože nemalý počet lékařů ví, jak se věci mají. Problém je v tom, že si nikdo nepřeje změnit systém. Studují nemoci, jako tu Parkinsonovu a roztroušenou sklerózu, které vůbec neexistují.
Není to příliš radikální názor?
Jako nemoc se dá kvalifikovat základní stav zažívacího traktu. Ti lidé mají zácpu 10 -15 dnů, jejich střeva jsou nefunkční. Znamená to těžkou otravu, je to horší než být ozářen radiací. Pokud se nenormalizuje funkce střev, nedá se těmto lidem pomoci.
Vypadá to, že oficiální medicína nedokázala úplně vyléčit ani jednoho z nich, proč?
Protože se spoléhají pouze na léky, v tom je ten problém. Když se ti lidé léčí u nás, tak za 2-3 měsíce chodí již sami nakupovat, ruce se jim netřesou. Obviňovali mě z použití nepovolených léků a div ze mě neudělali zločince. Já jsem se ale nevzdal a vydal jsem knihu „Cesta jak se zbavit nemocí, které neexistují – vysoký krevní tlak, cukrovka.“ Vysoký krevní tlak neexistuje. Stav, který nazývají těžkou hypertonií se dá vyléčit za 2-3 měsíce. A co se týká cukrovky, tak vám doporučím svou novou knihu „Cukrovka: mýty a realita“. Jak mám říci, že existuje cukrovka, když to není pravda?
Ale přece existuje více než 300 miliónů lidí po celém světě, kteří trpí tím, že jejich slinivka břišní neprodukuje inzulín?
Slinivka břišní je prostě jenom takový pracovník. U nás dokonce existuje veřejná organizace „Sbohem cukrovko“ – stačí 2 měsíce a cukrovka zmizí! Pouze cvičením okolo jedné hodiny každý den a něco málo k tomu… Tělo je náš motor. Je lepší se starat o tento motor, netrpět a pít léky. Diabetici musí speciálně dbát o své nohy. To je celý ten systém. Je potřebná každodenní gymnastika.
A začne se produkovat inzulín?
Samozřejmě! Je to všechno o fyziologii. Musíme uvnitř svého organismu vytvořit normální podmínky pro život buněk. Jen se podívejte, čím dneska krmí děti: různé sladkosti se stabilizátory, barvivy, coca-colou apod. Děti mají ve 3-4 letech cukrovku. Organismus potřebuje pouze ten cukr, který se vytvoří jako konečný produkt při zpracování potravy. Kvůli dnešním „novým“ produktům se cukr v krvi okamžitě zvedá, slinivka břišní je nucena produkovat více inzulínu, ale ona není věčná, nestačí na to.
Dnes zjišťují cukrovku již u kojenců…
Původem jsou rodiče, především matka, ovšem ne ve smyslu dědičnosti. Pokud byla matka těhotná a jedla více zbytečných věcí, tak se u dítěte rozvine cukrovka. Dispozice k tomu samozřejmě existují, ale obrazně řečeno za stejných podmínek. Pokud dítě žije stejně jako jeho rodiče, ve smyslu stejného stravování a chování, tak se nemoc projeví právě v důsledku tohoto pozadí. Do našeho střediska přicházely celé rodiny cukrovkářů-babička, matka, otec a dítě cukrovku ještě nemělo.
Dospělí pochopili, co je podstatou cukrovky a postarali se, aby jejich dítě žilo jinak – více tělocviku, otužování, zdravé stravování, konzumace zdravých potravin jako třeba mrkev apod. Cukr pouze při velkých oslavách a k narozeninám, takže cukrovkou trpět nezačalo. Stejně tak neexistuje rakovina.
Promiňte, ale to zní jako nějaká fantastika…
Rakovina je stav, do kterého se nevědomí lidé přivedli sami. Je to stav, kdy člověk překročí hranici znečištění svého organismu. Pouze podle duhovky oka mohu určit stupeň toho znečištění u každého člověka za 5 minut. Dá se říci, že pokud znečištění organismu dosáhne 35 %, tak se u člověka projeví vředy, perforace nebo zánět. Pokud znečištění dosahuje 36, 37, 38 %, tak říkám: pokud se to onkologicky neprojeví dnes, tak zítra nebo pozítří. Buňky v takovémto znečištění nemohou normálně existovat a začnou mutovat. Pokud množství takových buněk překročí kritický bod, tak jako při jaderném výbuchu se již nedá nic dělat. A říká se tomu metastázy.
Jak si můžeme poradit s takovým znečištěním?
Polovina nemocí se dá vyléčit pouze vodou. Lidé přestali pít vodu, obzvláště ti starší. Musíte pít minimálně litr a půl, dva litry. V létě dokonce tři litry vody denně. Můžete i více. Čistá voda je elektrolytem, přináší energii a informaci. Proč báby zaříkávají vodu a dokonce jí šeptají dobrá slova, aby začala působit?
Ta informace zůstává uzavřena ve vodě a ona začne pracovat. Pokud člověk pije málo vody, tak mu zhoustne krev a srdce ji nemůže normálně pumpovat. To je přírodní zákon, který dnes oficiální medicína zcela ignoruje. Odpočinek blízko vody je také prospěšný a uvolňující. A kde je srdce? Já tvrdím, že srdce je v patách.
V jakém smyslu?
Mám na mysli i kapiláry. Pokud kapiláry nepracují dobře a srdce není schopné pumpovat zahuštěnou krev, tak se hromadí ve velkých cévách a krevní tlak stoupá, a to je ta vaše hypertonie.
A co způsobuje, že kapiláry nefungují dobře?
Kapiláry se nacházejí ve svalech. Kvůli tomu je potřeba praktikovat ten tělocvik, gymnastiku, mnoho pohybu. Gymnastika je nutná každý den. Pokud dnes nevyčleníte alespoň půl hodinky na gymnastiku, tak je ten den pro vás ztracený. V tomto případě nehraje věk žádnou roli. Pro starší lidi je to obzvláště důležité. Samozřejmě, že můžete udělat i výjimku v případě nějakých oslav, událostí nebo cestování. Ale poté opět musíte obnovit svůj systém. V současné době se všechno člení na jednotlivé části (orgány), ale pokud se díváte na člověka jako na celistvý organismus, tak výsledkem je, že žádné nemoci prostě neexistují. Například nemoc jako vitiligo je možné vyléčit za 2-3 měsíce společně s jinými nemocemi. Prostě očistou organismu.
Mluvíte o očistě organismu a všechno to vypadá velice jednoduše, ale co to vlastně obnáší?
Pokud jídlo dostatečně nerozkousáte, pokud pijete vodu při jídle, tak jste udělali všechno možné proto, aby se to jídlo uvnitř organismu nezpracovalo. Náš organismus je vybudován velice zajímavě. Žaludeční šťáva obsahuje kyselinu chlorovodíkovou. Chleba a kaše se zpracují za půl hodiny, maximálně do hodiny a koncentrace kyseliny je nižší. Maso, ryby a vajíčka vyžadují silnější kyselinu a 2-3 hodiny pro rozložení. A mastná jídla, ta smažená vyžadují alespoň 4 hodiny, aby se touto kyselinou zpracovala. Když vezmete nějakou tekutinu a vypijete ji, tak si tím způsobem rozředíte žaludeční šťávu a snížíte koncentraci té kyseliny. Potraviny potom začínají hnít. Tyto shnilé zbytky se hromadí na vnitřních stěnách střev. Žádný klystýr je nedokáže odstranit. Všechno se to absorbuje a vstřebává a stává nedílnou součástí buňky. Odtamtud to znečištění postupuje do jater. Odtud vzniká 30-35% znečištění. Všechno to směřuje od jater k plícím, kde již není dost kyslíku. Poté srdce to znečištění dopraví do ledvin, které jsou úplně stejně znečištěné jako ta játra.
Nakonec se to dostane do kloubů a krevního řečiště. Naučte se stravovat správně a kousejte jídlo, dokud nebude všechno promícháno se slinami (nepolykejte). Není tak těžké pochopit, že dobře rozkousané jídlo sklouzne do žaludku hladce, jako po másle. Vodu pijte před jídlem. Pijte denně od jednoho a půl litru do 3 litrů. Nasyťte svůj organismus vodou jako výplachovým systémem a všechno začne fungovat tak, jak má.
Říkáte, že máme pít vodu před jídlem?
Samozřejmě. Do každé sklenice vody můžete přidat 5-10 kapek peroxidu vodíku.
Není to nebezpečné?
Peroxid vodíku je potřebný, aby fungoval ochranný mechanismus imunitního systému. Zabíjí a zlikviduje všechny naše vnitřní nepřátele. A těch 5-10 kapek opravdu není málo. Stávalo se mi v mé praxi, že i při 1-2 kapkách člověk ztratil vědomí (škoda že to více nevysvětlil – poznámka LoV). Ale pokud budeme denně pít 10 sklenic vody s 10 kapkami peroxidu, tak to bude již 100.
Není to mnoho?

V tomto případě peroxid funguje jako katalyzátor, uvádí do chodu všechny reakce. To hlavní je, že začne mohutně zpracovávat a z organizmu vylučovat veškeré znečištění, které se v něm nahromadilo. Někdy po 7 až 10 dnech z organismu vychází nečistoty, které velice ošklivě páchnou. To znamená, že se organismus začal čistit.
Říká se, že jsou případy, kdy peroxid vodíku spálil sliznici žaludku některých lidí…
Peroxid není všelék. Nejdůležitější je, aby se ta dávka nepřekračovala.
Co máme dělat, abychom si uchovali své zdraví?
Nejdůležitější je využít přirozené mechanismy založené přírodou a naučit se správně zacházet se svým zdravím. To je celý systém, včetně tělocviku, stravování se, ekologie a pravidelné očisty organismu. Musíte zcela určitě pít vodu. Ve vodě je ta pravda. Pokud změníte svůj způsob života, tak můžete vyléčit jakoukoliv nemoc včetně rakoviny. Vždyť příčinou jejího vzniku je právě to znečištění, ucpání organismu. Nedávno jsem četl o ženě, která měla rakovinu plic s metastázami. Odmítli ji operovat. Začala se otužovat a přešla na zdravý životní styl. Dnes je jí již 80 let a nedávno dosáhla světového rekordu v maratónu a vyhrála zlatou medaili. Velmi důležité je také nastavit svou psychiku optimisticky. Člověk musí mít všechno v pořádku a nejvíce u sebe doma.

(já dodávám, že taková diagnosa lékaře by měla člověka nakopnout k změně Životního stylu a to neodkladně. A navíc lékaři nevědí vše a prognózy délky života neplatí, jakmile se do toho pustíte sami, sami jste si to udělali, sami si to opravte - to své tělo).
Zdroj: Protiproud.cz 
Autor článku: Erika Magdaléna Peprná
 
Životní příběh pana Ing. Stanislava Dvořáka jsem znal již dříve, právě z knihy "Rudolf Breuss: Rakovina, leukemie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci léčitelné přírodními prostředky". Tuto knihu jsem si zapůjčil v místní knihovně. A pokud ji měla knihovna v našem tisícovém městečku zřejmě nebude problém si ji zapůjčit i jinde. Ale pro jistotu přetiskuji deník pana Dvořáka, který si vedl v průběhu svého léčení, červeně moje poznámky.
 
DENÍK PROVÁDĚNÉ LÉČEBNÉ KÚRY PODLE BREUSSE
 
Zaznamenal podle vlastní zkušenosti ing. Stanislav Dvořák
 
Liberec, duben až červen 1990
 
Toto jsou autentické záznamy mého konání, pocitů a stavů, jak jsem je prožíval v dubnu a květnu roku 1990 a zapisoval je denně do sešitu. Pokud jsem při přepisování něco dodal na vysvětlení, je to vždy výslovně uvedeno.
 
Pro své uzdravení jsem se rozhodl na návrh a také s pomocí naší přítelkyně Nadi ze Švýcarska absolvovat léčebnou kůru podle knížky pana Breusse, která má název "Rakovina, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci, léčitelné přírodními prostředky". Jde o 42 denní půst. Zaznamenávám zde průběh léčby, své stavy a pocity, vše tak jak se to událo od mého rozhodnutí.
 
(Poznámka při přepisu: K mému rozhodnutí došlo zcela spontánně, když jsem zjistil, že po další opakované operaci v podpaží mně již po měsíci znovu narůstají v jizvě a okolí nádory a že nemoc vlastně svůj postup zrychluje. Informaci o možném vyléčení jsem dostal začátkem měsíce dubna, tedy asi pět týdnů po operaci.)
 
Vlastní léčení (půst) jsem zahájil dne 20. 4. 1990. Na léčbu jsem se připravoval asi 14 dnů předem přísnou dietou, při které jsem přijímal pouze stravu rostlinnou, složenou z produktů zdravé výživy, přestal jsem jíst maso, živočišné tuky, vejce, vyřadil jsem alkohol (až na malé množství piva po jídle). K tomu jsem bral 3 x denně po třech tabletách vitamínové preparáty (multivitaminové kapsle, které mi poslala rovněž Naďa ze Švýcarska spolu s návodem). Tablety obsahují vitamín A, B 1, B 2, B 6, B 12, C, E, dále kalcium, jód, železo, mangan, molybden. K tomu jsem si na radu svého přítele - lékaře, kterého zatím nebudu jmenovat, přibral každé ráno sprchování studenou vodou pro zvýšení odolnosti a dobrou pohodu s důvěrou ve výsledek.
 
Průběh vlastní kůry
 
 
1. den - pátek 20. 4. 1990
 
Nastoupil jsem, režim podle doporučení v knížce pana Breusse. Ráno na lačno jsem vypil šálek urologického čaje (v té knížce se nazývá Nierenthee, tedy ledvinový čaj), který jsem si připravil již večer - pije se studený. (Ledvinový čaj se u nás neprodává, mám ho však slíbený ze Švýcarska, je na cestě).
 
Po 15 minutách jsem vypil 2 šálky šalvějového čaje podle návodu (ten jsem si uvařil čerstvý, pije se teplý) a po dalších cca. 20 min. jsem si dal hlt šťávy dle Breusse (originál šťáva z červené řepy a další zeleniny, zaslaná opět ze Švýcarska). Musím doplnit, že pil již v přípravném období od 14. 4., abych si na ni zvykl. Její chuť mi není nepříjemná, čaje mi však moc nechutnají, pijí se - samozřejmě - neslazené.
 
Během dne jsem se věnoval běžné práci, pociťoval jsem ale značný hlad, který jsem zaháněl občas douškem šťávy. Nejhorší to bylo večer. Chce to silnou vůli. Spal jsem dobře.
 
 
2. den - sobota 21. 4. 1990
 
Je sobota, nejeli jsme na chalupu, jsme doma. S přípravou čajů mi pomáhá manželka. Protože mi přeje uzdravení, přála mi i v těch čajích a vařila je silnější, takže mi nechutnají. Celý den jsem švindloval a těch čajů jsem moc nepil. Pocit žízně jsem neměl, když se nejí, není na co t. Šťávy jsem také tolik nepil jako včera (včera necelých půl litru, trochu mi v láhvi zbylo). Hlad pociťuji již méně. Jinak jsem se věnoval domácnosti. Spát jsme šli brzo.
 
V noci jsem se probudil s potřebou jít močit. (To vlastně i včera, ačkoliv jsem tuto potřebu nikdy neměl. To asi ty čaje.)
 
Při močení jsem náhle ztratil vědomí, upadl jsem na zem a vzbudila se manželka. Ihned mi přišla pomoct, já jsem se už zvedal, pomohla mi postavit se, ale znovu jsem ztratil vědomí. Na zemi jsem se probral, močení jsem dokončil vsedě. Po návratu do postele jsem spal opět dobře. (Manželka však byla vyděšená a začala pochybovat zda se to dá vydržet - poznámka při přepisu.)
 
 
3. den - neděle 22. 4. 1990
 
Ráno jsem se probudil dost malátný, vstával jsem pomalu, přesto jsem se rozhodl pokračovat v hladovce. Svůj noční stav jsem připisoval náhlému poklesu tlaku, mám tlak 120/80. Po šálku urolog. Čaje jsem si šel na chvíli lehnout. Potom jsem ale pokračoval v denním režimu jako včera. Jeli jsme na chalupu, netroufal jsem si řídit auto, řídila manželka. Cestou mi bylo špatně od žaludku, neměl jsem chuť ani na šťávu. Proto jsem si dal asi v 10 hodin malý šálek kávy pečlivě přeceděné. Po ní se mi udělalo dobře, dostal jsem žízeň, napil jsem se vody, i čaj jsem si uvařil sám.
 
Zbytek dne jsem pracoval na chalupě, stav se rychle zlepšoval. Při zpáteční cestě jsem navštívil zmíněného lékaře se kterým jsem konzultoval událost z dnešní noci. Usoudil, že u mne došlo k dehydrataci a následkem ní k poklesu tlaku při náhlé změně polohy z leže do stoje. Mám víc pít, alespoň 2 až 2,5 litru tekutin denně.
 
 
4. den - pondělí 23. 4. 1990
 
Ráno pohoda. Denní režim běžný, pití čajů jsem doplnil minerálkou. Ráno jsem vypil trochu kávy. Doplněním tekutin jsem získal opět energii. Odpoledne jsem se cítil již výborně, jako bych žádnou kůru neprodělával. Pocit hladu téměř nemám. Hodně chodím, snažím se pít co nejvíc. Za dnešek jsem vypil asi 1 a 1/2 litru čaje a láhev minerálky. Šťávy asi 0,4 litru.
 
 
5. den - úterý 24. 4. 1990
 
Spal jsem velmi tvrdě, i když s jedním přerušením na močení. Ráno opět pohoda. Dnes jsem se zvážil. Musím vést údaje o své váze. Kúru jsem začal s váhou 84 kg (při výšce 180 cm). Dnes ráno mám 82 kg.
 
Denní režim běžný, tj. studená sprcha, potom čaje podle návodu, šťáva po doušcích - celkem méně než 1/2 litru. Tekutin víc jak 2 litry. Jel jsem již sám autem na chalupu, kde jsem dosti tělesně pracoval.
 
Dnes přišel ze Švýcarska balíček s ledvinovým čajem a kakostem. Uvařil jsem si proto již ráno čaj podle návodu.
 
 
6. den - středa 25. 4. 1990
 
Spal jsem opět dobře, (v noci močení). Ráno pohoda, režim obvyklý.
 
Přestože již 5 dnů nepřijímám potravu, jdu denně normálně na stolici. Je jí však čím dál méně, dnes jen tak na lžíci černočervená kašička.
 
Odpoledne jsem šel na cvičení jógy, bylo to zahájení kursu, do kterého jsem se přihlásil. Po návratu jsem byl unaven a lehl jsem si. Asi po 1/2 hodině odpočinku opět fit.
 
 
7. den - čtvrtek 26. 4. 1990
 
Spánek normální, ráno se cítím dobře. Denní režim beze změny (sprcha, čaje, šťáva). Šel jsem na nákup a unavil jsem se těžkou taškou. Po krátkém odpočinku se vše vyrovnalo. Stále pracuji, autem jezdím bez potíží. Hlad nemám. Šťávy dnes méně než 1/2 litru. Večer jsem jel do Janova na schůzi stavební komise NV. Váha večer 79 kg. Stolice stejná jako včera.
 
 
8. den - pátek 27. 4. 1990
 
Spánek normální, denní režim beze změn. Mám za sebou první týden. Hodně chodím, pracuji, můj stav je stabilizován, necítím výraznou změnu. Dnes jsem byl na brigádě ve škole. Dnes nečekaně stolice tuhá. Vážím 76 a 1/2 kg
 
 
9. den - sobota 28. 4. 1990
 
Spal jsem dobře, denní režim obvyklý, stolice řídká a málo. Cítím se dobře.
 
 
10. den - neděle 29. 4. 1990
 
Jedeme na chalupu, řídím auto. Na chalupě pracuji (dělám dláždění terasy), cítím se dobře. Denní režim beze změn. Čaje si připravuji sám. Stolice obvyklá, tj. řídká kašička.
 
 
11. den - pondělí 30. 4. 1990
 
Spal jsem dobře, ráno sprcha, příprava čaje, potom cesta autem do Teplic, řídím sám celou cestu. V Teplicích jsem navštívil přítele - lékaře dr. Ryse (onkolog), sdělil jsem mu, co podnikám. Léčbu neznal. Se zájmem mě prohlédl, nahmatal nádory a řekl, že by "se to mělo ozařovat". Trochu mi narušil psychiku. Cestu zpět jsem opět řídil, ujel jsem celkem 220 km. Večer unaven Stolice jako obvykle.
 
 
12. den - úterý 1.51990
 
Spal jsem trhaně. Ráno unaven. Celý den jsem se šetřil, pracoval jsem jen málo. Jinak denní režim normální. Stolice nebyla
 
 
13. den - středa 2. 5. 1990
 
Spal jsem dobře, už je to zase dobré, pohoda. Denní režim normální. Mám hodně práce se zajišťováním stavby na Bedřichově. Ráno Jablonec. Odpoledne u dětí v Pavlovicích. Potom jóga. Jóga mě unavuje, nemohu dotahovat cviky. Cítím i bolest v podpaží. Stolice normální, tj. trochu řídké kašičky.
 
 
14. den - čtvrtek 3. 5. 1990
 
Spal jsem opět tvrdě. Mám za sebou dva týdny hladovky. Ráno jsem se vážil, vážím 77 kg. Cítím se dobře, hlad nemám. Cesta autem na Bedřichov. Vozím si sebou čaj v termosce, láhev minerálky a šťávu. Za 13 dnů jsem vypil 9 lahví šťávy. Stolice opět stejná.
 
 
15. den - pátek 4. 5. 1990
 
Spal jsem přerušovaně. Dnes příliš horko. Měl jsem jet do Ústí na prohlídku k paní MUDr. Dufkové, přála si mě vidět. Odřekl jsem to, necítím se na cestu vlakem v tom horku. Jinak dodržuji stále stejný režim. Při procházkách i práci vyhledávám stín. Stolice opět obvyklá.
 
 
16. den - sobota 5. 5. 1990
 
Jsme na Bedřichově, pracuji jen lehce, šetřím síly. Docházím na stavbu (asi 2 km do kopce 2 x), rodina obědvá, vůně jídla mně nedráždí. Zjišťuji, že jídlo je zvyk, když se mu dá odvyknout. Stolice opět normální - kašička.
 
 
17. den - neděle 6. 5. 1990
 
Spali jsme na chalupě, celkem jsem spal dobře, ráno pohoda. Dnes jsem vynechal studenou sprchu (na chalupě není), jen jsem se omyl studenou vodou. Jinak denní režim normální.
 
Dne jsem zjistil, že se mé nádory i uzlina v podpaždí zvětšují dál. (Sleduji se stále, dnes jsem nabyl jistotu.) Znejistěl jsem, mám obavu, abych nemusel na operaci dřív, než ukončím kůru. Chybělo by mi asi 14 dnů. Stolice opět normální.
 
 
18. den - pondělí 7. 5. 1990
 
Spal jsem dobře. Fyzicky se cítím normálně, denní režim obvyklý. Pracuji a jezdím autem. Mám ale pocit chladu, musím se víc strojit (chybí kalorie ?). Přesto jsem nepřestal se sprchováním. Stolice normální.
 
 
19. den - úterý 8. 5. 1990
 
Rozhodl jsem se navštívit komis na kožním odd. (za týden ch tam stejně musel na normální termín). Měl jsem obavu z výsledku prohlídky. Sdělil jsem p. dr. Borčovi, že chci absolvovat hladovku. Bál jsem se, že mě vyhodí. Kúru ale neznal, divili se, proč chci zhubnout. Nechal jsem mu tam knížku Breusse a český překlad k prostudování. Mám přijít ve čtvrtek (pozítří). Na nález nereagoval, to mě trochu uklidnilo.
 
 
20. den - středa 9. 5. 1990
 
Spal jsem trhaně, mám starosti jak to dopadne. Ráno brzo jsem jel na Bedřichov, mám tam tesaře na střechu a zedníky. Celý den se snažím být zaměstnán, abych nemyslel na nemoc. Denní režim normální, včetně ranní studené sprchy. Stolice normální
 
 
21. den - čtvrtek 10. 5. 1990
 
Spal jsem přerušovaně, ranní režim normální.
 
Návštěva u dr. Borče. Obrovská úleva - léčení mi doporučil. Přiznal jsem se, že jsem již v polovině. Projevil zájem o průběh. Dohodli jsme se, že se přijdu ukázat opět za týden a potom vždy po týdnu v 11.00 hodin. Znovu jsem ve formě, fyzicky i psychicky.
 
(Poznámka při přepisu: Dnes vím, že tento den byl pro ne rozhodující, protože jsem získal obrovský impuls a víru ve správnost svého rozhodnutí, když mi to schválil dr. Borč)
 
 
22. den - pátek 11. 5. 1990
 
Ráno pohoda. Spal jsem dobře. Při ranní procházce se psem se mi chtělo běžet. Cítím se lehký a svěží. Touhu po běhání jsem utlumil, vím, že musím šetřit síly, když nemám přísun kalorií. Dnes vážím 75 kg, ztratil jsem 9 kg. Moji známí si už všímají, že hubnu, a chtějí recept na moji dietu. Jinak celý den normální režim. Mám za sebou 3 týdny hladovky, snad to vydržím. Stolice opět normální.
 
 
23 den - sobota 12. 5. 1990
 
Jedeme na Bedřichov, ráno pohoda, spal jsem dobře, jsem schopen řídit auto. Na chalupě nepracuji, šetřím síly, 2 x jsem šel na stavbu, nejsem unaven. Denní režim normální, stolice normální.
 
Vzpomínám si, že jsem byl upozorňován, abych si při nedostatku vyměšování pomáhal klystýrem. Konstatuji, že to nemám zapotřebí.
 
Večer je mi zim. Jdu spát do postele ponožkami.
 
 
24. den - neděle 13. 5. 1990
 
Spal jsem dobře, psychika dobrá, mám pevnou víru v konečný úspěch. Denní režim normální (bez ranní sprchy na chalupě). Šetřím síly, duševně však pracuji velmi intenzivně. Stolice normální
 
 
25. den - pondělí 14. 5. 1990
 
Spal jsem dobře. Denní režim normální, stále si sám připravuji čaje, je to už rutina. Pokud jedu někam autem za prací, vozím sebou termosku a láhve se šťávou a minerálkou. Docházím také k dětem do Pavlovic. Zhubnul jsem, takže je mi všechno volné. Koupil jsem si nové kalhoty. Stolice normální.
 
 
26. den - úterý 15. 5. 1990
 
Spal jsem dobře (i když denně vstávám na močení). Stále dodržuji denní režim včetně ranní studené sprchy. Je mi zima, spím v ponkách. Cítím se dobře. Stolice normální.
 
 
27. den - středa 16. 5. 1990
 
Ráno pohoda, necítím změnu. Nádory se ale zvětšují. Nevěnuji tomu pozornost, resp. nedám se deprimovat. Manželka mi na ně přikládá vlaštovičník, čerstvě nasbíraný po ránu. Stolice normální.
 
 
28. den - čtvrtek 17. 5. 1990
 
Dnes končím 4. týden. Zvykl jsem si na režim, necítím hlad. Dnes pravidelná dohodnutá návštěva u dr. Borče. Nález ho neznepokojil. Dal jsem mu ochutnat šťávu. Přivolal na prohlídku další lékařku ("Už jste viděla chlapa, který měsíc nejí ?"), všeobecný údiv i mezi sestřičkami. Nic nenormálního na mně není. Po prohlídce jsem ještě klidnější. Zmínil jsem se při prohlídce i o stolici, že to stále funguje. Odpověď dr. Borče byla překvapivá, i když logická: "Ztratil jste už 11 kg váhy, někudy to přece musí ven," Vážím teď už jen 73 kg.
 
 
29. den - pátek 18. 5. 1990
 
Spal jsem dobře, začínám 5. týden. Necítím hlad ani nemám výraznou chuť na jídlo. Za 4 týdny jsem vypil 17 lahví šťávy po 1/3 litru. V těchto dnech mi stačí 1 láhev na 2 dny. Pracuji stále na řízení staveb, jezdím autem. Stolice normální.
 
 
30 den - sobota 19. 5. 1990
 
Jedeme opět na chalupu. Odpočívám, šetřím síly. Cítím se dobře, pravidelný režim dodržuji. Žádná mimořádnost.
 
 
31. den - neděle 20. 5. 1990
 
Odpočívám, chodím na procházky. Je mi zima. Stolice nebyla
 
(Poznámka při přepisu: Ode dneška už se stolice neobjevila až do konce hladovky. Přesto jsem nepoužil klystýr, a jak jsem zjistil, nic se nestalo. Ukončení hladovky 3. den jsem šel normálně na záchod a vše se srovnalo.)
 
 
32. den - pondělí 21. 5. 1990
 
Spal jsem dobře. Dopoledne porada na stavbě v Bedřichově, potom jednání na ONV V Jablonci (bylo nečitelné, asi), potom na CHKOJH v Liberci. Jezdím autem po úřadech. Opět podiv od známých nad mou "figurou". Dietu jsem neprozradil. Cítím se dobře. Odpoledne po návratu jsem si na chvíli lehl.
 
 
33. den - úterý 22. 5. 1990
 
Celý den běžný režim, bez dalších poznámek.
 
 
34. den - středa 23. 5. 1990
 
Vše běží už ze setrvačnosti. Lhal bych, kdybych řekl, že se už netěším na konec hladovky, ale teď už určitě vydržím.
 
 
35. den - čtvrtek 24. 5. 1990
 
Dnes opět návštěva u dr. Borče. Spokojenost, k nálezu žádné připomínky, i když nádory se mi zdají opět větší. Dnes končím 5. týden hladovky. Vážím 71 kg.
 
 
36. den - pátek 25. 5. 1990
 
Začínám cítit ztrátu sil, nikoliv však psychických. Denní režim dodržuji, odpoledne si jdu na chvíli lehnout.
 
 
37. den - sobota 26. 5. 1990
 
Jedeme opět na chalupu, opět řídím auto. Na chalupě ale jen odpočívám.
 
 
38. den - neděle 27. 5. 1990
 
Neděle se mi zdá dlouhá. Odpočívám, nechci se unavit. Už aby byl konec.
 
 
39. den - pondělí 28. 5. 1990
 
Spím dobře, ale ráno se cítím unaven. Přesto normální režim včetně studené sprchy. Na procházky chodím pomalu. Dnes jsem viděl v televizi Itala, jak hltavě pojídá špagety. Poprvé jsem dostal chuť na jídlo. Těším se na špagety, až to půjde. Odpoledne jsem si znovu lehl.
 
 
40. den - úterý 29. 5. 1990
 
Už se to blíží, věřím, že to bude dobré. Vše běží setrvačností.
 
(Poznámka při přepisu: Znovu si ověřuji, že všechno je jen věcí času.)
 
 
41. den - středa 30. 5. 1990
 
Od rána se cítím unaven, ale šťasten. Režim dodržuji přesně, stále si připravuji čaje sám. I dnes jsem jel autem.
 
 
42. den - čtvrtek 31. 5. 1990
 
Poslední den hladovky. Chce se mi volat HURRÁÁ. Návštěva u dr. Borče - úspěch - objektivní nález zní - RETRAKCE, tj. ústup, zpětný tah či něco takového. Poprvé zaznamenávám zmenšování nádorů. Přes slabost se mi chce běhat, skákat. Večer první jídlo - nejlepší jídlo, jaké jsem kdy v životě jedl - zeleninová vločková polévka neslaná.
 
Kúru jsem ukončil s váhou 69 kg. Ztratil jsem tedy 15 kg.
 
 
1. den poté - pátek 1. 6. 1990
 
Pokračuji v denním režimu jako dřív, ale s pomalým zvykáním na jídlo. Jím mál a častěji. (Zeleninu, brambory, černý chléb, ovoce. Manželka mi dopřává toho nejlepšího.)
 
Poznámky k přepisu: Zde jsem svoje záznamy ukončil. Musím doplnit, že na normální (rozuměj vegetariánskou) stravu jsem přešel během tří dnů, rychle jsem nabíral sílu a během jednoho týdne jsem přibral 2 kg, za dva týdny už 5 kg. Nádory se postupně vstřebávaly, až na jeden, ze kterého se vyklubal zánětlivý proces a 17. den po hladovce mi ho otevřeli, vyčistili, dali drenáž, a tak se zahojil i ten. 20. den po hladovce jsem již byl schopen nastoupit cestu autem do Švýcarska, celou cestu jsem řídil a potom absolvoval několik pěších túr v Alpách. Během 14 denního pobytu ve Švýcarsku jsem se zotavil tak, že jsem srovnal váhu o další 3 kg a tuto váhu si podržuji v rozmezí +/- 1 kg dodnes.
 
Po návratu ze Švýcarska jsem navštívil p. dr. Borče, ten byl nesmírně spokojen a do mé karty si před mými zraky zapsal "Stal se zázrak".
 
Nevím, zda se stal zázrak, ale vím dnes, že silná vůle přemůže mnohé, a proto si myslím, že tento zázrak je možné opakovat. Vydávám proto toto svědectví a přeji svým následovníkům, aby vytrvali a aby byli stejně úspěšní.

 
VYJÁDŘENÍ OŠETŘUJÍCÍHO PRIMÁŘE MUDr. KARLA BORČE, LIBEREC
 
Ing. Stanislav Dvořák, nar. 12. 1. 1928, bytem v Liberci 2, Wintrova 16, byl u nás vzat do léčby v r. 1985, a to s kožním nádorem, vznikajícím z pigmentových mateřských znamének (tzv. černá rakovina). Provedlo se radikální vyříznutí tohoto velmi zhoubného nádoru. Následně kontrolován 5 let bez známek onemocnění (tedy "vyléčený" pacient") Koncem roku 1989 zjištěna metastáza do uzlin podpaží vpravo. Provedeno kompletní vyjmutí, ale po 4 měsících došlo k opětné metastáze do téhož podpaždí a proces byl tak pokročilý, že nádor postupoval podél velkých cév do hrudníku, takže chirurg nemohl provést operaci, aniž by porušil tepny a nervy, a pacient se ocitl bez možnosti léčby, ponechán osudu.
 
Pacient byl informován o svém stavu. Jednoho dne mi přinesl k přečtení brožurku pana Breusse z Rakouska: Rakovina, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné choroby. Po jejím přečtení mi bylo jasné, že v tomto případě opravdu může i v tomto stavu pacientovi tato léčba prospět. Takto jsem se též pacientovi vyjádřil, když jsem viděl, jak na mně jeho oči visí. Pacient odcházel pln důvěry ve mne a v mé doporučení a zahájil dle toho léčení. Při dalších kontrolách došlo k zázraku. Uzliny jako pěsti v podpaží začaly se zmenšovat a do 4 měsíců byla podpažní jamka zcela bez nádorů. Úspěch této léčby vidím hlavně v důvěře pacienta v uvedenou metodu a v jeho disciplinovanosti při provádění léčby a diety.

.................................... 
Autor: Stanislav Kunc 
Zdroj: http://stanislavkunc.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=319196 
Po dobu této kúry by neměl pacient přijímat žádnou jinou potravu kromě předepsaných čajů a zeleninových šťáv. Směs zeleninových šťáv může pacient pít při pocitu hladu, avšak ne více než půl litru za den (čím méně tím lépe).
 
Jak je dále popsáno, lze kúru započít vlastní přípravou vylisované směsi zeleninových šťáv, pokud máme možnost použít zdravě vypěstovanou zeleninu pro tento účel.
 
Směs zeleninových šťáv pro protirakovinovou kúru:
300 g červené řepy
100 g mrkve
100 g celerové hlízy
30 g černé ředkve
1 bramboru velikosti slepičího vejce
 
Vše očištěné, oloupané a rozstrouhané smísit a vylisovat. Tuto směs vylisujeme přes např. plátěný pytlík apod. Vylisovanou šťávu ještě přefiltrujeme přes jemné sítko z umělé hmoty nebo plátno, necháme ustát, usadit, neboť zeleninová usazenina z dužin není vhodná a byla by také zbytečnou živinou pro výživu rakoviny.
Rakovina totiž žije jen z pevných částic potravy, kterou člověk přijímá zvláště z rostlinné nebo i živočišné říše.
 
Pije-li pacient 42 dní jen uvedenou zeleninovou šťávu a uvedené čaje, odumírá nádor a člověk naproti tomu může dále dobře žít. Přestože pacient během této kúry může ztratit 5 až 15 kg na své váze, cítí se docela dobře. Sám jsem tuto kúru prodělal a nikdy se mi tak dobře nepracovalo, jako během této kúry, uvádí Rudolf Breuss.
 
Před započetím totální protirakovinové kúry je dobré mimo normální stravu vypít denně čtvrt litru šťávy, aby si tělo na to pomalu zvykalo.
 
Bezpodmínečně k životu při kúře člověk potřebuje jen osminu až čtvrtinu litru denně, ale až do jedné poloviny litru denně může pít kromě předepsaných čajů k tomu. Množství čajů není rozhodující. Může pít podle chuti, ale všechny pravidelně. Pije se pomalu, po douškách nebopo lžičkách, nepolyká se hned, čeká se, až se tekutina prosliní. Takto nezatěžuje trávicí trakt, enzymy ze slin trávení ulehčují. Čas od času je možné vypít doušek šťávy z kyselého (kvašeného) zelí, pomáhá při vyměšování.
 
Protirakovinová kúra musí být správně prováděná.
 
Kdo provádí protirakovinovou kúru správně, ztratí jen málo na váze.
Tedy správně:
1. Ráno nejprve půl šálku ledvinového čaje, pít pomalu studený
2. Po 30 až 60 minutách 1 – 3 šálky teplého šalvějového čaje s třezalkou, mátou peprnou a meduňkou, pít po doušcích.
3. Opět po 30 až 60 minutách malý doušek směsi zeleninových šťáv, opět nechat proslinit před polknutím.
4. Opět asi po 15 až 30 minutách znovu malý doušek zeleninových šťáv podle pocitu hladu. Během dopoledne bude pacient potřebovat asi 10 – 15 krát doušek zeleninových šťáv.
 
Následujících devíti varovných signálu musí být dbáno:
1. Hmatatelné uzliny nebo zatvrdliny, zvláště na prsou žen
2. Nápadné změny prsní bradavky nebo mateřského znaménka, které se nápadně mění
3. Trvalá změna činnosti střev nebo močového měchýře
4. Trvalé ochraptění nebo kašel
5. Potíže při polykání v pokročilém věku
6. Tvrdošíjné krvácení nebo výtok z kteréhokoliv tělesného otvoru, jakož i krvácení žen mimo pravidelného času
7. Rány, bolavá místa, která se nehojí
8. Otoky, otekliny, které nemizí
9. Nápadné hubnutí a ztráta váhy.
 
Pokud člověk zjistí některý z uvedených signálů, měl by začít hned s protirakovinovou kúrou.
 
V mých zeleninových smíšených šťávách pro léčebnou kúru jsem uvažoval takto, říká Rudolf Breuss:
Šťáva z červené řepy je určitě proti rakovinnému onemocnění, ale ze samotné šťávy z červené řepy nemůže člověk žít. Přidal jsem proto šťávu z mrkve pro její obsah karotenu, celerový kořen, který obsahuje fosfor (bez fosforu člověk nemůže žít), jakož i černou ředkev a šťávu z brambor pro požadavek jater.
 
Kúra byla vyzkoušena nejen v zahraničí, ale byla použita v řadě případů i u nás.
Ale stalo se také, že po aplikaci této kúry došlo k úmrtí nemocného. Důvodem smrti byla ovšem chyba po ukončení kúry. Pokud dojde k zapouzdření nádoru, a to je potvrzeno, nesmí se již pacient nikdy vrátit ke konzumaci masa a dalších potravin podporujících růst nádoru.
Bude stejně výkonný a rovnocenný jako ostatní lidé a bude zdráv. Porušení této zásady vedlo v řadě případů práve ke zbytečné smrti.
 
Kúra se má používat vždy ve spojení s další aplikací léčebných metod, jako je například jóga, dechová cvičení, meditace, doplňovat energii např, od stromů atd.

....................................... 
Zdroj: MUDr. Oldřich Vaněk, Ing. Jaroslav Dvořák: Léčíme se sami, 1980.
© Wahlgrenis 26.12.2009
Vytvořeno 17. 4. 2016 17:08 (Zobrazeno: 133359 k datumu)
Rakušan Rudolf Beuss hledal celý svůj život nejlepší alternativní léčbu rakoviny, až byl nakonec úspěšný. Jeho speciální džus posílí váš imunitní systém, vyčistí vám krev a rovněž vašemu tělu dodá energii. Nejdůležitější věcí je ale to, že se ukázalo, že tento džus pomůže i v boji proti rakovinným buňkám!
Ukázal se účinný při léčení více než 45 000 lidí s rakovinou a s dalšími nevyléčitelnými chorobami. Breuss si je jist, že tím, co živí rakovinu, jsou proteiny, a my je potřebujeme odstranit.
Vypracoval speciální stravovací režim, který trvá 42 dnů, a doporučuje pít jen čaj a jeho speciální zeleninový džus s červenou řepou jako hlavní ingrediencí. Během těch 42 dnů rakovinné buňky hladoví a hynou, zatímco vaše celkové zdraví se zlepší.

Abyste si jeho speciální džus připravili, potřebujete organickou zeleninu. Potřebujete zde uvedené:
  • Červená řepa (55%),
  • Mrkev (20%),
  • Kořen celeru (20%)
  • Brambory (3%)
  • Ředkvičky (2%)
Je třeba prostě ty ingredience jen vložit do mixeru a všechny je dobře umixovat. To stačí, jste připraveni začít s léčbou.
Jen pamatujte, s konzumací tohoto džusu to nepřehánějte, pijte ho jen tolik, kolik vaše tělo vyžaduje.

--------------------------
Převzato z AC24.cz
Tělo a duch jsou neoddělitelnou součásti - člověka
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one