(čtení 2.)

V　tomto viditelném světě se pohybují různé bytosti různého stupně nadání a schopností, které však cítí samy, že v tomto přeorganizovaném světě .. , se každou chvíli někde spoje trhají. Lidé nevěřící se snaží trhliny napravovat asi tak, jakoby v　lodi díry ucpávali vatou.

Někteří lidem dostávají dary Ducha svatého. Zjevení patří k　bohovědě mystické, právě tak jako levitace, extáze, vize, záře a vůně, zdrženlivost od jídla pití (naprostá), stigmata neboli rány Kristovy na čele, boku, rukou a nohách, vidění stavu duše.., o nichž však nutno soudit dle pravidel Benedikta XIV.!

Jednou z vyvolených byla Anna Kateřina Emerichová, páté dítě jedenáctičlenné rodiny z Flamske vesničky u Koesfeldu. Žila tedy za francouzské revoluce, napoleonských válek a přežila i jeho pád (8.září 1774 - 9.února 1824). Dcera chudého sedláka a proto už útlém mládí musela do služby k cizím lidem. Dvanáct let v　rodičovském domě ji daly lásku, ctnost, poslušnost, cudnost a střízlivou zbožnost jako dobrý základ do dnů jejího žití.

Protože od dětství vídala svého anděla strážného, myslela si, že tak s　duchovním světem máme spojení všichni. Hodiny se modlívala při pastvě dobytka, v　noci rozjímala o umučení Páně.. A mívala vize. Viděla Ráj, pád prvních lidí a výjevy z obou Zákonů. Později konala duchovní cesty nad Evropou, celým světem, dostala se do očistce, do nebe, na Lunu, Slunce a Hvězdy. Rozhodla se nezvratně vstoupit do kláštera.

Aby si opatřila potřebné věno k vstupu tam, sloužila vesnickému učiteli, doufajíc že se u něj naučí hrát na varhany a spíš se jí otevře brána do kláštera. Ale byli chudí a tak pro ně pracovala z lásky.

Teprve v 28 letech byla přijeta u augustiniánek v Agnetenbergu u Dűlmenu jako společnice Kláry, dcery učitele, která si její přijetí u jeptišek podmínila. Proto byla považována za poslední, ale pokora ji nevadila, netrpěla tím.

Jednou na ni spadl z výše těžký koš prádla při jeho vytahování výtahem a od té doby stále churavěla, nemohouc chodit.

{místy hezká stará mluva ponechána}